Anežka V.

Děkuji, mně se to líbilo moc :-) Ano, bylo to delší a "ukecanější" než jiné podcasty, ale poutavé, v pohodové atmosféře. Nesouhlasím s jinými recenzenty v tom, že řečené nefunguje na teenagery. Sice žádného nemám, ale v dospívání (což zas není taková dávná historie) jsem absolutně nesnášela, když jsem byla nucena dělat testy na přijímačky ("Dokud neuděláš x cvičení / stránek testů, nesmíš se odsud hnout."). Když mi kolegyně vyprávěla o tom, že dcera na přijímačky dělá cvičené testy (dobrovolně), málem jsem z té vzpomínky dostala osypky. Rozhodnutí, které jsem ohledně vzdělávání udělala sama, jsou ve výsledku ta, se kterými jsem spokojená - ostatně jsou moje, vím, proč jsem je činila a tak si je také můžu obhájit. Líbí se mi lidský rozumný a přístup pana Konečného - než nějaké techniky a dosáhnout svého je důležitější zaměřit se na vztahy, zamýšlet se nad svými motivacemi, okolnostmi a tím druhým, se kterým potřebuji něco řešit nebo jednat, ale nepřisuzovat druhým pohnutky. A také toho druhého poznat/znát, aby to nebyla jen manipulace. Kéž by si tento podcast poslechli všichni... Děkuji také Markovi, že nás nechal nahlédnout do svého soukromí, protože díky tomu to bylo lidské a praktické, ne jen obecné povídání. Navazující podcast "jak to dopadlo" bych ocenila, protože mě to fakt zajímá :-)